| ਮਨਮੁਖ  ਮੂਲਹੁ  ਭੁਲਾਇਅਨੁ  ਵਿਚਿ  ਲਬੁ  ਲੋਭੁ  ਅਹੰਕਾਰੁ  ॥ मनमुख मूलहु भुलाइअनु विचि लबु लोभु अहंकारु ॥
 Manmukʰ moolhu bʰulaa▫i▫an vich lab lobʰ ahaⁿkaar.
 The self-willed Manmukhs have been led astray from the very beginning; within them lurks greed, avarice and ego.
 
 
 | 
| ਝਗੜਾ  ਕਰਦਿਆ  ਅਨਦਿਨੁ  ਗੁਦਰੈ  ਸਬਦਿ  ਨ  ਕਰੈ  ਵੀਚਾਰੁ  ॥ झगड़ा करदिआ अनदिनु गुदरै सबदि न करै वीचारु ॥
 Jʰagṛaa karḋi▫aa an▫ḋin guḋræ sabaḋ na karæ veechaar.
 Their nights and days pass in argument, and they do not reflect upon the Word of the Shabad.
 
 
 | 
| ਸੁਧਿ  ਮਤਿ  ਕਰਤੈ  ਹਿਰਿ  ਲਈ  ਬੋਲਨਿ  ਸਭੁ  ਵਿਕਾਰੁ  ॥ सुधि मति करतै हिरि लई बोलनि सभु विकारु ॥
 Suḋʰ maṫ karṫæ hir la▫ee bolan sabʰ vikaar.
 The Creator has taken away their subtle intellect, and all their speech is corrupt.
 
 
 | 
| ਦਿਤੈ  ਕਿਤੈ  ਨ  ਸੰਤੋਖੀਅਨਿ  ਅੰਤਰਿ  ਤ੍ਰਿਸਨਾ  ਬਹੁਤੁ  ਅਗੵਾਨੁ  ਅੰਧਾਰੁ  ॥ दितै कितै न संतोखीअनि अंतरि त्रिसना बहुतु अग्यानु अंधारु ॥
 Ḋiṫæ kiṫæ na sanṫokʰee▫an anṫar ṫarisnaa bahuṫ ag▫yaan anḋʰaar.
 No matter what they are given, they are not satisfied; within them is desire, and the great darkness of ignorance.
 
 
 | 
| ਨਾਨਕ  ਮਨਮੁਖਾ  ਨਾਲਹੁ  ਤੁਟੀਆ  ਭਲੀ  ਜਿਨਾ  ਮਾਇਆ  ਮੋਹਿ  ਪਿਆਰੁ  ॥੧॥ नानक मनमुखा नालहु तुटीआ भली जिना माइआ मोहि पिआरु ॥१॥
 Naanak manmukʰaa naalahu ṫutee▫aa bʰalee jinaa maa▫i▫aa mohi pi▫aar. ||1||
 O Nanak! It is right to break with the self-willed Manmukhs; to them, the love of Maya is sweet. ||1||
 
 
 | 
| ਮਃ  ੩  ॥ मः ३ ॥
 Mėhlaa 3.
 Third Mehl:
 
 
 | 
| ਤਿਨੑ  ਭਉ  ਸੰਸਾ  ਕਿਆ  ਕਰੇ  ਜਿਨ  ਸਤਿਗੁਰੁ  ਸਿਰਿ  ਕਰਤਾਰੁ  ॥ तिन्ह भउ संसा किआ करे जिन सतिगुरु सिरि करतारु ॥
 Ṫinĥ bʰa▫o sansaa ki▫aa karé jin saṫgur sir karṫaar.
 What can fear and doubt do to those who have given their heads to the Creator, and to the True Guru?
 
 
 | 
| ਧੁਰਿ  ਤਿਨ  ਕੀ  ਪੈਜ  ਰਖਦਾ  ਆਪੇ  ਰਖਣਹਾਰੁ  ॥ धुरि तिन की पैज रखदा आपे रखणहारु ॥
 Ḋʰur ṫin kee pæj rakʰ▫ḋaa aapé rakʰaṇhaar.
 He who has preserved honor from the beginning of time, He shall preserve their honor as well.
 
 
 | 
| ਮਿਲਿ  ਪ੍ਰੀਤਮ  ਸੁਖੁ  ਪਾਇਆ  ਸਚੈ  ਸਬਦਿ  ਵੀਚਾਰਿ  ॥ मिलि प्रीतम सुखु पाइआ सचै सबदि वीचारि ॥
 Mil pareeṫam sukʰ paa▫i▫aa sachæ sabaḋ veechaar.
 Meeting their Beloved, they find peace; they reflect upon the True Word of the Shabad.
 
 
 | 
| ਨਾਨਕ  ਸੁਖਦਾਤਾ  ਸੇਵਿਆ  ਆਪੇ  ਪਰਖਣਹਾਰੁ  ॥੨॥ नानक सुखदाता सेविआ आपे परखणहारु ॥२॥
 Naanak sukʰ▫ḋaaṫa sévi▫aa aapé parkʰaṇhaar. ||2||
 O Nanak! I serve the Giver of Peace; He Himself is the Assessor. ||2||
 
 
 | 
| ਪਉੜੀ  ॥ पउड़ी ॥
 Pa▫oṛee.
 Pauree:
 
 
 | 
| ਜੀਅ  ਜੰਤ  ਸਭਿ  ਤੇਰਿਆ  ਤੂ  ਸਭਨਾ  ਰਾਸਿ  ॥ जीअ जंत सभि तेरिआ तू सभना रासि ॥
 Jee▫a janṫ sabʰ ṫéri▫aa ṫoo sabʰnaa raas.
 All beings are Yours; You are the wealth of all.
 
 
 | 
| ਜਿਸ  ਨੋ  ਤੂ  ਦੇਹਿ  ਤਿਸੁ  ਸਭੁ  ਕਿਛੁ  ਮਿਲੈ  ਕੋਈ  ਹੋਰੁ  ਸਰੀਕੁ  ਨਾਹੀ  ਤੁਧੁ  ਪਾਸਿ  ॥ जिस नो तू देहि तिसु सभु किछु मिलै कोई होरु सरीकु नाही तुधु पासि ॥
 Jis no ṫoo ḋėh ṫis sabʰ kichʰ milæ ko▫ee hor sareek naahee ṫuḋʰ paas.
 One unto whom You give, obtains everything; there is no one else to rival You.
 
 
 | 
| ਤੂ  ਇਕੋ  ਦਾਤਾ  ਸਭਸ  ਦਾ  ਹਰਿ  ਪਹਿ  ਅਰਦਾਸਿ  ॥ तू इको दाता सभस दा हरि पहि अरदासि ॥
 Ṫoo iko ḋaaṫaa sabʰas ḋaa har pėh arḋaas.
 You alone are the Great Giver of all; I offer my prayer unto You, Lord.
 
 
 | 
| ਜਿਸ  ਦੀ  ਤੁਧੁ  ਭਾਵੈ  ਤਿਸ  ਦੀ  ਤੂ  ਮੰਨਿ  ਲੈਹਿ  ਸੋ  ਜਨੁ  ਸਾਬਾਸਿ  ॥ जिस दी तुधु भावै तिस दी तू मंनि लैहि सो जनु साबासि ॥
 Jis ḋee ṫuḋʰ bʰaavæ ṫis ḋee ṫoo man læhi so jan saabaas.
 One with whom You are pleased, is accepted by You; how blessed is such a person!
 
 
 | 
| ਸਭੁ  ਤੇਰਾ  ਚੋਜੁ  ਵਰਤਦਾ  ਦੁਖੁ  ਸੁਖੁ  ਤੁਧੁ  ਪਾਸਿ  ॥੨॥ सभु तेरा चोजु वरतदा दुखु सुखु तुधु पासि ॥२॥
 Sabʰ ṫéraa choj varaṫḋaa ḋukʰ sukʰ ṫuḋʰ paas. ||2||
 Your wondrous play is pervading everywhere. I place my pain and pleasure before You. ||2||
 
 
 | 
| ਸਲੋਕ  ਮਃ  ੩  ॥ सलोक मः ३ ॥
 Salok mėhlaa 3.
 Shalok, Third Mehl:
 
 
 | 
| ਗੁਰਮੁਖਿ  ਸਚੈ  ਭਾਵਦੇ  ਦਰਿ  ਸਚੈ  ਸਚਿਆਰ  ॥ गुरमुखि सचै भावदे दरि सचै सचिआर ॥
 Gurmukʰ sachæ bʰaavḋé ḋar sachæ sachiaar.
 The Gurmukhs are pleasing to the True Lord; they are judged to be true in the True Court.
 
 
 | 
| ਸਾਜਨ  ਮਨਿ  ਆਨੰਦੁ  ਹੈ  ਗੁਰ  ਕਾ  ਸਬਦੁ  ਵੀਚਾਰ  ॥ साजन मनि आनंदु है गुर का सबदु वीचार ॥
 Saajan man aananḋ hæ gur kaa sabaḋ veechaar.
 The minds of such friends are filled with bliss, as they reflect upon the Word of the Guru’s Shabad.
 
 
 | 
| ਅੰਤਰਿ  ਸਬਦੁ  ਵਸਾਇਆ  ਦੁਖੁ  ਕਟਿਆ  ਚਾਨਣੁ  ਕੀਆ  ਕਰਤਾਰਿ  ॥ अंतरि सबदु वसाइआ दुखु कटिआ चानणु कीआ करतारि ॥
 Anṫar sabaḋ vasaa▫i▫aa ḋukʰ kati▫aa chaanaṇ kee▫aa karṫaar.
 They enshrine the Shabad within their hearts; their pain is dispelled, and the Creator blesses them with the Divine Light.
 
 
 | 
| ਨਾਨਕ  ਰਖਣਹਾਰਾ  ਰਖਸੀ  ਆਪਣੀ  ਕਿਰਪਾ  ਧਾਰਿ  ॥੧॥ नानक रखणहारा रखसी आपणी किरपा धारि ॥१॥
 Naanak rakʰaṇhaaraa rakʰsee aapṇee kirpaa ḋʰaar. ||1||
 O Nanak! The Savior Lord shall save them, and shower them with His Mercy. ||1||
 
 
 | 
| ਮਃ  ੩  ॥ मः ३ ॥
 Mėhlaa 3.
 Third Mehl:
 
 
 | 
| ਗੁਰ  ਕੀ  ਸੇਵਾ  ਚਾਕਰੀ  ਭੈ  ਰਚਿ  ਕਾਰ  ਕਮਾਇ  ॥ गुर की सेवा चाकरी भै रचि कार कमाइ ॥
 Gur kee sévaa chaakree bʰæ rach kaar kamaa▫é.
 Serve the Guru, and wait upon Him; as you work, maintain the Fear of God.
 
 
 | 
| ਜੇਹਾ  ਸੇਵੈ  ਤੇਹੋ  ਹੋਵੈ  ਜੇ  ਚਲੈ  ਤਿਸੈ  ਰਜਾਇ  ॥ जेहा सेवै तेहो होवै जे चलै तिसै रजाइ ॥
 Jéhaa sévæ ṫého hovæ jé chalæ ṫisæ rajaa▫é.
 As you serve Him, you will become like Him, as you walk according to His Will.
 
 
 | 
| ਨਾਨਕ  ਸਭੁ  ਕਿਛੁ  ਆਪਿ  ਹੈ  ਅਵਰੁ  ਨ  ਦੂਜੀ  ਜਾਇ  ॥੨॥ नानक सभु किछु आपि है अवरु न दूजी जाइ ॥२॥
 Naanak sabʰ kichʰ aap hæ avar na ḋoojee jaa▫é. ||2||
 O Nanak! He Himself is everything; there is no other place to go. ||2||
 
 
 | 
| ਪਉੜੀ  ॥ पउड़ी ॥
 Pa▫oṛee.
 Pauree:
 
 
 | 
| ਤੇਰੀ  ਵਡਿਆਈ  ਤੂਹੈ  ਜਾਣਦਾ  ਤੁਧੁ  ਜੇਵਡੁ  ਅਵਰੁ  ਨ  ਕੋਈ  ॥ तेरी वडिआई तूहै जाणदा तुधु जेवडु अवरु न कोई ॥
 Ṫéree vadi▫aa▫ee ṫoohæ jaaṇḋaa ṫuḋʰ jévad avar na ko▫ee.
 You alone know Your greatness - no one else is as great as You.
 
 
 | 
| ਤੁਧੁ  ਜੇਵਡੁ  ਹੋਰੁ  ਸਰੀਕੁ  ਹੋਵੈ  ਤਾ  ਆਖੀਐ  ਤੁਧੁ  ਜੇਵਡੁ  ਤੂਹੈ  ਹੋਈ  ॥ तुधु जेवडु होरु सरीकु होवै ता आखीऐ तुधु जेवडु तूहै होई ॥
 Ṫuḋʰ jévad hor sareek hovæ ṫaa aakʰee▫æ ṫuḋʰ jévad ṫoohæ ho▫ee.
 If there were some other rival as great as You, then I would speak of him. You alone are as great as You are.
 
 
 | 
| ਜਿਨਿ  ਤੂ  ਸੇਵਿਆ  ਤਿਨਿ  ਸੁਖੁ  ਪਾਇਆ  ਹੋਰੁ  ਤਿਸ  ਦੀ  ਰੀਸ  ਕਰੇ  ਕਿਆ  ਕੋਈ  ॥ जिनि तू सेविआ तिनि सुखु पाइआ होरु तिस दी रीस करे किआ कोई ॥
 Jin ṫoo sévi▫aa ṫin sukʰ paa▫i▫aa hor ṫis ḋee rees karé ki▫aa ko▫ee.
 One who serves You obtains peace; who else can compare to You?
 
 
 | 
| ਤੂ  ਭੰਨਣ  ਘੜਣ  ਸਮਰਥੁ  ਦਾਤਾਰੁ  ਹਹਿ  ਤੁਧੁ  ਅਗੈ  ਮੰਗਣ  ਨੋ  ਹਥ  ਜੋੜਿ  ਖਲੀ  ਸਭ  ਹੋਈ  ॥ तू भंनण घड़ण समरथु दातारु हहि तुधु अगै मंगण नो हथ जोड़ि खली सभ होई ॥
 Ṫoo bʰannaṇ gʰaṛaṇ samraṫʰ ḋaaṫaar hėh ṫuḋʰ agæ mangaṇ no haṫʰ joṛ kʰalee sabʰ ho▫ee.
 You are all-powerful to destroy and create, O Great Giver; with palms pressed together, all stand begging before You.
 
 
 | 
| ਤੁਧੁ  ਜੇਵਡੁ  ਦਾਤਾਰੁ  ਮੈ  ਕੋਈ  ਨਦਰਿ  ਨ  ਆਵਈ  ਤੁਧੁ  ਸਭਸੈ  ਨੋ  ਦਾਨੁ  ਦਿਤਾ  ਖੰਡੀ  ਵਰਭੰਡੀ  ਪਾਤਾਲੀ  ਪੁਰਈ  ਸਭ  ਲੋਈ  ॥੩॥ तुधु जेवडु दातारु मै कोई नदरि न आवई तुधु सभसै नो दानु दिता खंडी वरभंडी पाताली पुरई सभ लोई ॥३॥
 Ṫuḋʰ jévad ḋaaṫaar mæ ko▫ee naḋar na aavee ṫuḋʰ sabʰsæ no ḋaan ḋiṫaa kʰandee varbʰandee paaṫaalee pur▫ee sabʰ lo▫ee. ||3||
 I see none as great as You, O Great Giver; You give in charity to the beings of all the continents, worlds, solar systems, nether regions and universes. ||3||
 
 
 | 
| ਸਲੋਕ  ਮਃ  ੩  ॥ सलोक मः ३ ॥
 Salok mėhlaa 3.
 Shalok, Third Mehl:
 
 
 | 
| ਮਨਿ  ਪਰਤੀਤਿ  ਨ  ਆਈਆ  ਸਹਜਿ  ਨ  ਲਗੋ  ਭਾਉ  ॥ मनि परतीति न आईआ सहजि न लगो भाउ ॥
 Man parṫeeṫ na aa▫ee▫aa sahj na lago bʰaa▫o.
 O mind, you have no faith, and you have not embraced love for the Celestial Lord;
 
 
 | 
| ਸਬਦੈ  ਸਾਦੁ  ਨ  ਪਾਇਓ  ਮਨਹਠਿ  ਕਿਆ  ਗੁਣ  ਗਾਇ  ॥ सबदै सादु न पाइओ मनहठि किआ गुण गाइ ॥
 Sabḋæ saaḋ na paa▫i▫o manhatʰ ki▫aa guṇ gaa▫é.
 you do not enjoy the sublime taste of the Word of the Shabad - what Praises of the Lord will you stubborn-mindedly sing?
 
 
 | 
| ਨਾਨਕ  ਆਇਆ  ਸੋ  ਪਰਵਾਣੁ  ਹੈ  ਜਿ  ਗੁਰਮੁਖਿ  ਸਚਿ  ਸਮਾਇ  ॥੧॥ नानक आइआ सो परवाणु है जि गुरमुखि सचि समाइ ॥१॥
 Naanak aa▫i▫aa so parvaaṇ hæ jė gurmukʰ sach samaa▫é. ||1||
 O Nanak! His coming alone is approved, who, as Gurmukh, merges into the True Lord. ||1||
 
 
 | 
| ਮਃ  ੩  ॥ मः ३ ॥
 Mėhlaa 3.
 Third Mehl:
 
 
 | 
| ਆਪਣਾ  ਆਪੁ  ਨ  ਪਛਾਣੈ  ਮੂੜਾ  ਅਵਰਾ  ਆਖਿ  ਦੁਖਾਏ  ॥ आपणा आपु न पछाणै मूड़ा अवरा आखि दुखाए ॥
 Aapṇaa aap na pachʰaaṇæ mooṛaa avraa aakʰ ḋukʰaa▫é.
 The fool does not understand his own self; he annoys others with his speech.
 
 
 | 
| ਮੁੰਢੈ  ਦੀ  ਖਸਲਤਿ  ਨ  ਗਈਆ  ਅੰਧੇ  ਵਿਛੁੜਿ  ਚੋਟਾ  ਖਾਏ  ॥ मुंढै दी खसलति न गईआ अंधे विछुड़ि चोटा खाए ॥
 Mundʰæ ḋee kʰaslaṫ na ga▫ee▫aa anḋʰé vichʰuṛ chotaa kʰaa▫é.
 His underlying nature does not leave him; separated from the Lord, he suffers cruel blows.
 
 
 | 
| ਸਤਿਗੁਰ  ਕੈ  ਭੈ  ਭੰਨਿ  ਨ  ਘੜਿਓ  ਰਹੈ  ਅੰਕਿ  ਸਮਾਏ  ॥ सतिगुर कै भै भंनि न घड़िओ रहै अंकि समाए ॥
 Saṫgur kæ bʰæ bʰann na gʰaṛi▫o rahæ ank samaa▫é.
 Through the fear of the True Guru, he has not changed and reformed himself, so that he might merge in the lap of God.
 
 
 |